Před nedávnem jsem měla trochu zvláštní období. Nic mě nebavilo, z ničeho jsem pořádně neměla radost a na nic se netěšila. Z toho všeho jsem měla divnou náladu a nevěděla jsem, jak z toho ven. Teď už to vím, v životě je totiž hrozně moc důležité se na něco těšit. Naplánovat si a plnit své sny. Je to jednoduché a co je hlavní, na skvělou náladu to funguje bezchybně.

Pustit se do hubnutí s pomocí cvičení je jedna věc, ale vybrat si pro sebe vhodný druh pohybu a ještě se vydat do nějaké skupinky lidí, je věc druhá. Málokterá z nás má před hubnutím postavu, kterou bychom rády vystavovaly na obdiv. Zkuste vyrazit třeba na hodinu aerobiku se správným sebevědomím. Stačí na to jediné.

Vždycky jsem ve filmech obdivovala obrovské knihovny přes celou stěnu, jaké tam měli. Bylo to moje dlouhodobé přání takovou knihovnu mít ve vlastním obýváku a před pár dny se mi splnilo. Místnost se krásně zútulnila a konečně máme všechny knížky přehledně po ruce.

Jsem už dospělá, mám manžela, dítě a přesto se občas cítim nesebevědomně, chybí mi víra ve svou vlastní krásu. Nevěřím komplimentům, které mi někdy skládají i cizí muži, protože mám pocit, že to nemohou myslet vážně. Základ té celé nedůvěry je v mém dětství, teď už to vím.

S mojí nejlepší kamarádkou jsme si domluvily pravidelně v pátek odpoledne návštěvu, kdy jsem za ní jezdila se svými dětmi na kafíčko. Nápad to byl skvělý, obě jsme ho uvítaly, protože nám vždycky trvalo, než jsme se neplánovaně sešly. Ale i hezké věci se občas přejí a mezi naše návštěvy vstoupil stereotyp.

Malé děti, celá domácnost, manžel a k tomu podnikání. To všechno se rozhodla Daniela zvládnout sama. Jenže k tomu by potřebovala to, co všichni podnikatelé muži mají - podporu a pomoc partnera. Manžel vzal po čase nohy na ramena a ona musela své podnikání trochu zmenšit. Chlapovi by se něco podobného nestalo, protože by se mohl věnovat jenom podnikání a nikdo by po něm nechtěl 100% péči o rodinu.

Od malička mám hrozně ráda králíky, jednoho jsme měli jako domácího mazlíčka, a tahle moje láska k malým chlupáčkům tak nějak "geneticky" přešla i na moji dcerku. Brzy jí budou tři a včera přišla s tím, že by domů hrozně chtěla králíčka. Dokonce už jsm spolu vymyslely jména - byl by to Eda nebo by to v případě králičí slečny byla Bibi :o)

"Co je vlastně důvodem k rozchodu? Nepřekonatelný odpor je úsměvné sousloví, které se vybaví každému se vzpomínkou na trapné komedie z rozvodových síní. Co to ale je ten nepřekonatelný odpor? Že se štítíte jeho ručníku? Nebo jen to, že vás nebaví spát s ním tak často jako na začátku?"

Objevila jsem recept na výborné domácí kynuté housky, které jsou naprosto jednoduché, protože si těsto na ně můžete nechat připravit a vykynout v domácí pekárně. Pak už je to jen trocha motání a pletení, aby byly houstičky jaksepatří a dobrota je to vážně náramná. Proto se s vámi o recept musim podělit :o)

Jak už jsem tu někde psala, moje tchýně je docela fajn ženská, ale ... právěže to ale si odpustit nemůžu. Ona sice není zvyklá moc kritizovat, ale její příštup k mým "údajným" nedostatkům taky není zrovna nekritický.

Z příchodu jara mám vždycky velkou radost a ke všemu tomu probouzení přírody mi neodmyslitelně patří krásné barvy. Proto jsem pro výrobu jarního věnečku, který má právě to přicházející jaro uvítat u našich dveří, vybrala stuhu v jasně zelené barvě. Přidala jsem několik malých kvítků z plsti a taky velkou žlutou stuhu.

S manželem moc rádi u nás doma pořádáme různé akce pro naše kamarády a známé, a tak stále vymýšlíme, jak naše postavení v roli hostitelů ještě vylepšit. Podle hojné účasti na akcích u nás doma se dá říct, že se hostitelské role ujímáme docela dobře. Jenže být dobrou hostitelkou nebo hostitelem není jen tak. Zažila jsem spoustu akcí, které se právě kvůli špatné hostitelce příliš nevydařily a do jejich opakování se pak nikdo příliš nehrnul.

Dobrý den. Potřebuji poradit. Zajímalo by mě, jak se počítá stáří krve. Manžel je narozen v roce 1980, já v roce 1978. Máme dceru narozenou v únoru 2007, počata byla tudíž v roce 2006. Teď čekáme miminko, narodit se má v prosinci 2009. Můžete mi, prosím, napsat co to asi bude a jak se počítá to stáří krve. Děkuji Eva

Uklízení není zrovna mou ublíbenou činností, přesto se mu musím chtě nehctě věnovat. Všechno zvládám celkem dobře, ale trápí mě květiny. Myslim ty zelené v květináčích. Listy otírám vždy, když na nich vidím prach. Ale připadá mi to jako nekonečná práce, která mě přestává bavit. Nevíte, jak si to usnadnit? Dominika z Nerátek

Věk je to jediné, co je spravedlivé ke všem z nás, bohužel stárneme i my v redakci. Abyste věděli, kdo pro vás internetový magazín Karry aktuálně připravuje a co je v redakci nového, připravili jsme pro vás doplněné informace o každé z nás.

Otázka na poslední kolo soutěže byla víc než jednoduchá. Proto možná také zaplavilo naši redakci velké množství emailů od vás. Správná odpově´d byla: Pavel Verner.