O žárlivosti se říká, že je kořením lásky, ale také se říká, že se to s ničím nemá přehánět. Takový opravdu slušně žárlivý partner může dokonce dohnat stále podezřívaného partnera do náruče někomu, s kým by se nikdy dohromady nedal.

Podobný případ mám ve svém okolí. Kamarádka Hanka stále osočovala svého manžela Honzu, že má určitě něco se svou kolegyně z vedlejší kanceláře, až se on skutečně naštval a ačkoliv to doposud nebyla pravda, s kolegyní se začal scházet. Jeho manželka tak dosáhla toho, že její podezření konečně měla naplněnou podstatu.

Z počátku vztahu vypadá žárlivost jen jako zájem o toho druhého, hlavně ženy bývají nadšené, že potkali konečně někoho, komu na nich skutečně záleží. Procitnou z radosti celkem brzy, protože najednou třeba nemohou jít s kamarádkami na kávový dýchánek. Miláček jednoduše žárlí a nelíbí se mu to. Z takových spár je nejlepší utéct hned na začátku.

Manželka mého dobrého kamaráda podezřívá každou ženu, která příjde s jejím manželem do kontaktu, že spolu určitě něco mají. Mě několikrát také označila za stoprocentní milenku jejího muže, přitom k tomu nemá žádný důvod. Ubližuje tím nejen sobě, protože se tím určitě trápí, ale zraňuje i svého manžela, když mu nevěří.

Žárlení by ke vztahu patřit mělo, protože kdo nežárlí zřejmě nemiluje, ale nemělo by zastřít reálný pohled na svět. Já se tím také řídím a nežárlím, i když dřív jsem byla označovaná za stíhačku :o).

Julie