Od malička mám hrozně ráda králíky, jednoho jsme měli jako domácího mazlíčka, a tahle moje láska k malým chlupáčkům tak nějak "geneticky" přešla i na moji dcerku. Brzy jí budou tři a včera přišla s tím, že by domů hrozně chtěla králíčka. Dokonce už jsm spolu vymyslely jména - byl by to Eda nebo by to v případě králičí slečny byla Bibi :o)

Takže jsem včera celý večer, když malá usnula, strávila nad stránkami o zakrslém králíčkovi a troufnu si napsat, že o jejich chovu, anatomii, krmení, životě a dokonce i o "králičí pubertě" vím skoro všechno. Ale ...

... hlavou se mi honí milion myšlenek o tom, jestli by u nás takový králíček byl nebo nebyl šťastný. Podmínky bychom mu vytvořili podle jeho potřeb, místa by měl dost, ale brzy se vracím do práce, malá začne chodit do školky a nevím, jestli by našemu novému přírůstku do rodiny nebylo doma smutno. Jestli to jde organizačně skloubit tak, aby nemusel být celý den ve dvém pelíšku.

No, uvidíme. Seznam všech pro a proti je poměrně vyvážený. Takže se nejspíš rozhodneme ve zverimexu, až nás některý chlupáč chytne za srdíčko a nedokážeme bez něj odejít :O)

marta-b