S mojí nejlepší kamarádkou jsme si domluvily pravidelně v pátek odpoledne návštěvu, kdy jsem za ní jezdila se svými dětmi na kafíčko. Nápad to byl skvělý, obě jsme ho uvítaly, protože nám vždycky trvalo, než jsme se neplánovaně sešly. Ale i hezké věci se občas přejí a mezi naše návštěvy vstoupil stereotyp.

Na páteční odpoledne jsem se těšila celý týden, protože jsem věděla, že mám návštěvu naplánovanou a tudíž to pro mě znamenalo, že budu relaxovat. Jindy mi po práci vždycky na odpočinek nezbyl čas, ale tenhle páteční rituál jsem si nenechala ničím a nikým nabourat.

Scházely jsme se hodně týdnů a bezva to fungovalo. Píšu scházely, protože tento týden poprvé jsme se dohodly s kamarádkou, že to chce změnu. Pro ni i pro mě už to byl moc velký stereotyp a my jsme si neuměly tu pohodu ze setkání užít.

Tak jsme naše pátky zrušily s tím, že se budeme scházet víc bez plánu. Vyrazíme společně někam na výlet, půjdeme společně do knihovny nebo naopak kamarádka přijede s dcerou ke mně.

No a ono to krásně funguje. Zase se na sebe těšíme, máme si víc o čem povídat a i děti to baví víc, protože to není stále stejné.

Kamarádství je podobné partnerství manželů (můj manžel o kamarádce také mluví z legrace jako o druhém manželovi :o), musí se občas z kolejí stereotypu vyjet ven, i kdyby to bylo bezva. Všechno se jednou přejí, tak to chce okořenit něčim novým.

Na kamarádce mi záleží, mam ji ráda a jsem s ní moc ráda. Tak je jen dobře, že se třeba naše kamarádství kvůli "nudě" nerozpadlo. Promluvily jsme si o tom spolu a myslim, že jsme to chytře vymyslely.

Julie