Milé čtenářky a milí čtenáři, je tu léto a s ním čas velkých změn. Tedy pro mne rozhodně velkých. A jelikož jsem ani přes léto na svou milovanou Karry nezapomněla, budu se s vámi v pruběhu prázdnin dělit o své pocity. Možná na tom není nic zajímavého a řeknete si: Co je nám do života obyčejné studentky? Jestliže mi však budete nyní věnovat chviličku, možná zjistíte, že zas tak obyčejná dvacetiletá holka nejsem a že mé „starustky a radustky“ se od mých vrstevnic možná trochu liší....

Už od té doby nějaká doba uběhla, proto sama musím přiznat, že práci, o kterou jsem moc stála, jsem si sama takříkajíc "zazdila". Na pohovor jsem přišla včas, připravená na cokoliv a v naprostém klidu. Výsledek už tak úžasný nebyl.

Květák jako takový mám moc ráda, květákovou polévku doslova miluju a stejně tak obalený v trojobalu, ale ten si nejraději dopřávám v restauraci. Proto většinou po uvaření polévky přemýšlím, jak využít tu dobrůtku tak, abych ji já sama nemusela obalovat. Zapékání je opravdu skvělý nápad. Jednoduché, rychlé a výborné řešení.

Babička mi jako malé holce dovolila parkrát šít na jejím stroji, který stával v rohu ložnice. Přesně tak si vzpomínám na své začátky švadlenky, kdy jsem se pokoušela vyrobit oblečení pro panenky. Od té doby uteklo už spoustu let a já jsem dnes majitelkou krásného elektrického stroje. Je to můj poklad, který také náležitě opečovávám.

Zdá se to paradoxní, ale čím víc si toho do svého dne naplánujete, tím víc toho také zvládnete. Nevěříte? Tak se pojďte podívat, co místo čeho děláte a jak budete (alespoň doufám) spokojené, stejně jako já. Ale musíte umět dodržovat dvě pravidla: všeho s mírou a umění rozdělit věci podle důležitosti.

To, že je první dojem ze setkání s někým druhým důležitý, chápeme i cítíme tak nějak všichni, ale pokud jde o první dojem z návštěvy bytu, trochu to podceňujeme. U nás doma to je zrovna tak. Kuchyň je vymalovaná žlutě, dětský pokojík zeleně, v obýváku je jedna stěna světle hnědá a ložnici jsme nechali záměrně bílou, ale na předsíň se tak nějak pozapomnělo. No, a protože mě hrozně baví malování stěn a změny v interiérech, rozhodla jsem se, že se sama pustím do rekonstrukce naší předsíně. Aby ten první dojem z našeho hnízdečka byl ten nejlepší a aby se nám všem příjemně vracelo domů.

Její manžel je k ní hrubý, s věrností si hlavu neláme, komunikace mezi nimi také moc nefunguje. Přesto u něj Karla stále zůstává, protože žijí tak trochu nadstandartně. Co všechno se má ale vydržet pro peníze a co už je příliš?

Po tříleté mateřské dovolené mě čeká další etapa v našem rodinném životě a tím je návrat do práce. Jsem ten typ člověka, kterého každá změna sice těší, ale zároveň děsí. Proto jsem si řekla, že štěstí přeje připraveným a na nadcházející období jsem se náležitě připravila. Jak?

Kdybych se vás zeptala, která z vás je naprosto spokojená se svou postavou a nechtěla byste na sobě nic měnit, asi bych příliš hlasů neslyšela. My ženy máme, bohužel, tendence na sobě hledat víc chyb, než ve skutečnosti existuje. Tak přestěňte snít o tom, co by bylo, kdyby a zkuste na sobě zapracoovat. Sebevědomí půjde nahoru také.

O tom, jestli je náš vztah s kamarádkou pevný nebo jen povrchní, většinou rozhodnou důležité až zlomové okamžiky v našich životech. Řiká se, že v nouzi poznáme přátele, ale očekávané narození miminka se rozhodně jako nouze nedá brát v žádném směru. Proto mě dost udivilo, jak narození mojí první dcery zamávalo skoro se všemi mými vztahy s kamarádkami.

Redaktorka Claire je z nás asi nejambicióznější, protože jde ve své kariéře za svým cílem. Do redakce nám vnesla trochu zdravého rozruchu a pro vás, milé čtenářky, bude dobrou rádkyní ve všem, co se kariéry a single života týká.

Bohužel bydlíme společně s tchýní pod jednou střechou a já mám pocit, že se z toho jejího: " A neměla by mít malá víc oblečení? Neměla bys mu vařit teplé večeře, byl na to zvyklý." asi zblázním. Od té doby, co umřel tchán je ta ježibaba pořád nalezlá u nás doma.

Ubrousková technika je mezi všemi už celkem dost známá věc a právě proto jsem dneska vybrala právě ji. Díky úžasným motivům na ubrouscích můžete zdobit cokoliv. Já jsem zvolila zásobní skříňku na čaj.

Otázka na poslední kolo soutěže byla víc než jednoduchá. Proto možná také zaplavilo naši redakci velké množství emailů od vás. Správná odpově´d byla: Pavel Verner.

Dobrý den, dnes jsem si přečetla Váš příspěvek na početí kluka či holčičky z r.2006, pomocí výpočtu stáří krve! Doma máme 4-letého a 8-mi měsíčního kluka, takže moc bychom si přáli holčičku, ale někdy později. Právě o výměně krve jsem slyšela, ale měla jsem špatné informace, myslela jsem si, že ten, kdo má mladší krev v době početí, takové pohlaví to bude, proto každému říkám za 7let, když se zeptá, kdy bude ta holčička?!? Teď jsem o něco chytřejší, ale přece jenom bych to chtěla konzultovat s Vámi, je to možné, třeba v příštím emailu?!? Děkuji za kladné vyřízení. S pozdravem Kamila A.

Milá redakce,
líbí se mi váš magazín, protože píšete články skutečně ze života, a proto se na vás obracím s prosbou o radu. Mám malého syna a z návštěv mých rodičů už začínám být zoufalá. Tedy mám na mysli to, když přijdou oni k nám domů. Cítím se vždycky jako při vizitě, protože sotva vejdou do bytu, komentují a kritizují skoro všechno – to, jestli mám dostatečně teplo, jestli je malý vhodně oblečený, proč nedávám synka v kočárku na terasu a podobně. Taky si třeba klidně čtou moje výpisy z účtu, co mám na stole, prostě vůbec nectí moje soukromí. Kolikrát už mi z toho jde hlava kolem a není mi to jejich věčné spílání příjemné. Jak byste se zachovali na mém místě vy v redakci? Děkuji předem za odpověď.
Kamila, Hradec Králové